Bércové vředy
Bércové vředy jsou chronickým onemocněním kůže, které je velmi nepříjemné a pacienta dokáže pořádně potrápit. Může vzniknout na základě i nepatrného poškození kůže (škrábance, stroupku), kterého si někdo ani nevšimne (nebo mu nevěnuje pozornost), a rozrůst se v mokvající nehezkou ránu, která pokryje značnou část bérce.
Co jsou to vlastně bércové vředy?
Bércové vředy jsou dlouhodobým onemocněním kůže. Nejsou jen záležitostí povrchu, ale poškozením, které zasahuje až do spodní vrstvy kůže, tzv. škáry. Jde o zánětlivé onemocnění, často hnisající a mokvající. Název je odvozen od bérce, tedy místa, které bývá zasaženo.
Bérec (crus) je střední část dolní končetiny, jehož skelet tvoří dvě kosti, a to holení a lýtková. Na ně jsou zjednodušeně řečeno připevněny příslušné svaly a vazy. Je to tedy část mezi kolenem a chodidlem.
Bérce jsou místem častých a bolestivých úrazů i drobných poranění, které se za normálních okolností poměrně rychle vyléčí. Pro zdraví bérců je důležitý stav žilního systému, který je zásobuje okysličenou krví. To je i hlavním předpokladem k prevenci, či lepšímu uzdravení případných traumat bérce.
Jaké mají bércové vředy příčiny?
Bércové vředy vznikají vždy na základě nějakého trauma (i mikrotrauma) v místě či okolí bérce. Znamená to, že nejdřív musí dojít k porušení kůže, která je pak infikována různými zánětlivými mikroorganismy. Při nesprávné a pozdní léčbě se rána rozrůstá do velikosti i hloubky a stává se vážným a dlouhodobým onemocněním, s více či méně dobrou hojivostí. Traumata mohou být různá např.:
- Úraz.
- Odřenina.
- Škrábanec.
- Poštípání hmyzem.
Za normálních okolností se poškození kůže rychle zacelí a může být skutečně banálním onemocněním, jsou-li však ve hře i jiná zdravotní omezení, dávají příčinu vleklému zánětlivému procesu, jakým bércový vřed skutečně je.
Okolnostmi, které komplikují hojení ran jsou:
- · Křečové žíly.
- · Diabetes.
- · Jiné oběhové poruchy žilního systému.
Z uvedeného vyplývá, že nejzávažnějším faktorem ke vzniku chronických nehojících se ran je špatná zásobenost dolních končetin okysličenou krví.
Mohou bércové vředy vzniknout na základě dědičnosti?
Dědičnost sehrává nepřímou roli, nemůže sama od sebe způsobit bércový vřed. Primárně se však podílí na vzniku křečových žil. A ty jsou nejčastější příčinou vzniku bércových vředů.
Dalo by se tedy říct, že ten, kdo má sklony ke tvorbě křečových žil, má tak trochu zaděláno i na vznik bércových vředů.
Pro úplnost je třeba vysvětlit, co jsou to poruchy žilního oběhového systému. Krev je do dolních končetin přiváděna žilním systémem. Zpět k novému okysličení v plicích je vypuzována směrem vzhůru, tedy proti přitažlivosti zemské, což je dosti obtížné. K tomu je zapotřebí práce svalů dolních končetin. Aby se krev nevracela zpět dolů, jsou žíly vybaveny tzv. žilními chlopněmi, které po určitých úsecích žílu uzavřou. Pokud dojde k poškození těchto chlopní (k jejich nedomykavosti či úplné nefunkčnosti), krev má tendence městnat se na některých místech dolních končetin, což vytváří neúměrný tlak na cévy. Jsou-li cévní stěny ochablé, tenké, zkrátka nepevné, dochází ke vzniku tzv. křečových žil, což jsou nevzhledné zvětšené, často na povrch vystupující uzlíkovité žíly. Důsledkem vzniku křečových žil se ztenčuje i kůže dolních končetin, především bérců, stává se šupinovitou a často silně svědící. To může být základem vzniku kožních traumat (škrábanců, odřenin), ale zároveň je i příčinou jejich komplikací, především vzniku bércových vředů.